O sviních a lidech, aneb Škodím dobře, škodím rád

čtvrtek 24. leden 2013 09:04

Nebojte, nehodlám zde komentovat situaci na naší politické scéně a i když mne klávesy počítače svrbí do prstů, odolám. Chtěl bych se s čtenáři tentokrát podělit o to, jak jsme při studiu altruismu objevili perverzní trestače. A jestliže snad někoho napadnou možné souvislosti s lednovou amnestií, tak já za to nemůžu, já nic, já muzikant.

Vědci kupodivu studují altruismus (tj. obětavost, ohled na prospěch druhých) pomocí trestání. Používají k tomu metodu experimentálních her, přičemž v obzvláštní oblibě mají tzv. hru na obecné blaho s trestáním. Při našem výzkumu jsme posadili 12 studentů k počítačům tak, aby si navzájem neviděli na obrazovky. Každý dostal od počítače dvacet korun (hrálo se vždy o skutečné peníze) a libovolný díl z této částky mohl poslat do společného banku. Počítač celkovou částku v banku vynásobil dvěma a rovným dílem, tj. bez ohledu na to, kolik kdo z hráčů přispěl, ji rozdělil mezi všechny hráče. Z pohledu kolektivu by tak bylo nejlepší, kdyby všichni přispěli do banku dvaceti korunami, ovšem z pohledu jednotlivého hráče bylo nejlepší, když si celých dvacet korun ponechal a nechal přispět ostatní. A nyní začalo to zajímavé. Počítač zveřejnil, kdo kolik do banku přispěl – pochopitelně pod přidělenými kódy, aby po nás třeba neskočil Úřad pro Ochranu Gaunerů, který se prý tu a tam opravdu zabývá i ochranou osobních údajů. A každý hráč si mohl koupit právo potrestat libovolného hráče – když obětoval 1 korunu, odečetly se potrestanému koruny dvě. Obětovat vlastní peníze na potrestání sobců byl projev altruismu – i když pokuta případně napravila hříšníka, který do banku nepřispěl, měli z toho v dalším kole užitek i ti, kteří nikoho nepotrestali a ušetřili si tím svou výhru. Naši studenti trestali rádi a hodně a právě díky tomu se udržely průměrné příspěvky hráčů do banku mnohem vyšší, než když se hrála jednoduchá hra bez možnosti trestání. To vše je dávno známé, to překvapivé jsme objevili úplně náhodou až během samotných pokusů.

Při hrách bylo důležité, aby se jich vždy zúčastnilo všech dvanáct hráčů. Několikrát se nám stalo, že se některý ze studentů nedostavil, a dokonce nepřišel ani náhradník. V takovém případě musel nastoupit figurant z řad nás výzkumníků a podle předem připraveného „scénáře“ hrál za chybějícího studenta. Ve scénáři měl předepsáno, kolik peněz v jakém kole má do banku poslat. Jednou dělal figuranta i náš vrchní statistik a přitom si povšimnul zajímavé věci: Asi dvakrát „slízl“ pokutu i tehdy, když dal do banku maximální částku, tj. celých dvacet korun. Po podrobném prostudování záznamů se ukázalo, že to není náhoda a že se takový jev vyskytl skoro v každé hře. Mezi dvanácti studenti se téměř vždy našli dva nebo tří „perverzní trestači“, kteří byli natolik zlomyslní, že neváhali obětovat vlastní peníze, aby tu a tam potrestali největší altruisty mezi spoluhráči. Po prostudování literatury jsme zjistili, že se nejedná o specialitu našich studentů, ale že výskyt těchto zlovolníků zaznamenali, ovšem nijak blíže nekomentovali, i jiní výzkumníci Navíc úspěch hlášky „Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán“ ukazuje, že působení perverzních trestačů zaznamenal i lid obecný. Než jsme stačili studii dokončit, vyhodnotit a především publikovat, objevily se v tisku články, které se perverzními trestači speciálně zabývaly. V jednom z nich se například ukázalo, že jejich zastoupení v populaci negativně koreluje s rozvojem občanské společnosti v dané zemi. Nejméně perverzních trestačů se tak vyskytovalo v Bostonu, Melbourn, a Nottinghamu, nejvíce naopak v Muskatu, Athénách a Rijádu. Praha, zaplať pánbů, nebyla ve studii zastoupena, s 21 % perverzních trestačů bychom se nejspíš neumístili zrovna nejlépe.

Naše výsledky jsou v něčem zajímavější, než výsledky zahraničních kolegů – o tom, doufám, nikdo z vás nepochyboval! Všechny až dosud publikované studie popisovaly hru, které se účastnilo jen několik hráčů, obvykle čtyři. V důsledku toho nemohly rozhodnout, kdo je vlastně hlavním terčem perverzních trestačů. My jsme měli hráčů 12, takže jsme je mohli v každém kole seřadit podle toho, kolikátý v pořadí byl jejich příspěvek do společného fondu, a následně ověřit, co určuje pravděpodobnost, že se hráč stane obětí trestu. Výsledky ukázaly, že nejhůř jsou na tom hráči, kteří dávali do společného banku nejméně. Čím více hráč dal, tím se riziko, že bude potrestán, snižovalo. Nejmenšímu riziku trestu byli vystaveni hráči, jejichž příspěvek do banku byl co do velikosti asi pátý nejvyšší v pořadí (z dvanácti). Potom se začala pravděpodobnost opět vcelku rovnoměrně zvyšovat, takže relativně největším rizikem potrestání byli ohroženi zase největší altruisté – ti, co dali v daném kole do banku nejvíce. Mohli jsme tak popsat jev, který jsme pojmenovali Justýnin efekt podle altruistické, ale neustále ranami osudu a především ranami okolí stíhané hrdinky románu markýze de Sada: čím více se člověk odchyluje od očekávané, mírně nadprůměrné hladiny altruismu směrem k maximálnímu altruismu, s tím větší pravděpodobností na sebe přivolá pozornost perverzních trestačů. Myslím, že by autor výše zmíněné hlášky o po zásluze potrestaných dobrých skutcích i románová Justýna (kdyby ji v závěry knihy nezasáhl blesk) byli našimi výsledky jistě potěšeni.

Jak pravidelný čtenář mých velmi nepravidelných blogů nejspíš tuší, i tuto kapitolu ze své poslední knihy Pozor, Toxo! jsem zde převyprávěl z čistě zištných důvodů – jednak jako decentní připomenutí, že na povánočním knižním trhu lze stále narazit na pravé klenoty populárně vědecké literatury, a jednak jako prostředek náboru pokusných osob do našeho nového skvělého pokusu, do něhož se můžete právě nyní zapojit na adrese http://bio.natur.cuni.cz/~satai/pokus_obliceje/start.php . Bude vás tam čekat hodnocení vlastností osob na fotografiích a tentokrát se nakonec dokonce dozvíte, co se snažíme v této studii zjistit. A jestli vás tento pokus zaujme, tak se také můžete na stránce http://bio.natur.cuni.cz/~flegr/kralici/?obsah=info  zaregistrovat mezi naše pokusné králíky a následně se můžete zapojovat do pokusů pravidelně.

Jaroslav Flegr

KolemjdouciKupodivu to dava smysl15:3121.3.2013 15:31:55
KokoJe to asi těžká psychologie10:096.2.2013 10:09:46
FlegrTrestali sobci.20:445.2.2013 20:44:02
Tomáš NeumannKdo trestal?14:375.2.2013 14:37:49
DamienNevidím na tom nic perverzního21:532.2.2013 21:53:54
EvaHomo Sapiens - Perversus?11:2331.1.2013 11:23:57
TPDélka dotazníku...01:0026.1.2013 1:00:29
ru67Ad Odpovědi na dva poslední...23:3424.1.2013 23:34:37
Lída V.J.H. s Vaší kreditem23:0724.1.2013 23:07:33
FlegrOdpovědi na dva poslední příspěvky22:2224.1.2013 22:22:52
ru67ad ksichty22:0824.1.2013 22:08:36
Trmto je gut21:5524.1.2013 21:55:51
Marek TrizuljakTo je hodně zajímavé17:4424.1.2013 17:44:52
Holá BarboraZajímavé13:2124.1.2013 13:21:43
MilanVelmi zajímavé, dík.10:1824.1.2013 10:18:04

Počet příspěvků: 17, poslední 6.6.2014 13:43:16 Zobrazuji posledních 17 příspěvků.

Jaroslav Flegr

Jaroslav Flegr

Ve svém blogu budu nejspíš psát o čemkoli, co mne bude momentálně připadat zajímavé. Samozřejmě pouze za předpokladu, že budu mít pocit, že mám k danému předmětu co říct.

Jsem biolog, profesor na Přírodovědecké Fakultě UK v Praze. Když zrovna nepřednáším nebo nezkouším studenty tak se zabývám evoluční biologií, evoluční parazitologií a evoluční psychologií a hledáním ztracených předmětů v nepořádku na svém stole. Mým hlavním koníčkem  je moje práce (což je, přiznávám, pro mě i mé okolí poněkud vysilující). Rád se ploužím přírodou (Ďábličák stačí, Balkán je lepší) a fotografuji co mi vleze před objektiv. Na poli vědy i v běžném životě jsem postupně učinil řadu objevů; vzhledem ke své mizerné paměti mnohé z nich i opakovaně.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy