Jak nám lidé lžou a nelžou – Toulky českou sexualitou, díl 6

středa 18. listopad 2015 17:42

Tak se nám na Albertově dostalo poučení, že nemáme nálepkovat lidi s opačným názorem. A bylo to z tlamy nejpovolanější – od osoby, která roky nedělá nic jiného. Abychom se vyhnuli nálepkování a neodbočili příliš od tématu, povíme si teď něco o lhaní. 

V předchozích dílech seriálu věnovaného sexualitě jsme si ukazovali, jak často a jaké zajímavé věci vyvádíme v postelích a jejich okolí. Problémem je, že bez nasazení dronů s kamerami pro noční vidění a souvisejících úprav Listiny základních práv a svobod jsme odkázáni na to, co nám o sobě lidé řeknou v dotazníku. A zejména v záležitostech týkajících se sexu je velmi pravděpodobné, že nám v mnohém zalžou. Výsledky prezentované v seriálu Toulky českou sexualitou pocházejí z několika dotazníků, které nám vyplňovali většinou přátelé facebookové stránky pokusní králíci, jejich přátelé a dále osoby, které se nám podařilo pro naše výzkumy získat na serverech popularizujících vědu, pomocí popularizačních článků v tištěných i elektronických médiích a občasného vystupování členů naší laboratoře v rozhlase a televizi. Dotazníky, které nám respondenti na internetu vyplňovali, byly velmi dlouhé, například ten nejoblíbenější, který nám k dnešnímu dni vyplnilo přes 38 tisíc lidí, trvalo vyplnit v průměru 90 minut. Respondenti přitom nebyli za vyplnění dotazníku nijak odměňováni. Co víme o tom, do jaké míry nám naši respondenti o svém sexuálním životě lžou, a jak se tedy můžeme na získané údaje spolehnout?

Lhaní v dotaznících o sexualitě se pozná třeba podle toho, jak moc se liší výpovědi mužů a žen o počtu dosavadních sexuálních partnerů. Ačkoli z logiky věci vyplývá, že by tyto počty měly být u mužů a žen stejné, ve standardních sexuologických výzkumech tomu tak skoro nikdy není. Muži uvádějí čísla někdy až dvakrát vyšší než ženy. Je jasné, že si buď muži počty partnerek, případně partnerů nadsazují, nebo ženy nějaké partnery ubírají. Jak to dopadá v našich dotaznících? Počty sexuálních partnerů či partnerek se zde prakticky neliší – ženy (průměrný věk 29,6) uvádějí 5,1 partnerů za život a muži (průměrný věk 33,7) 5,4. Ještě lepší shoda je třeba v počtu sexuálních partnerů v posledním roce – 1,55 u žen a 1,64 u mužů. A pěkný souhlas jsme získali i u otázek, které se týkají i divočejších sexuálních aktivit. Tak třeba ženy byly za život v rámci sexuální hry znásilněny v průměru 6,6 krát a muži uvádějí, že v rámci sexuální hry partnerku či partnera znásilňovali 6,9 krát. V opačném gardu byla shoda ve výpovědích mužů a žen také pěkná – ženy ve hře znásilňovaly v průměru 4,5 krát a muži byli takto znásilněni v průměru 4,4 krát. (Už vidím to spravedlivé rozhořčení feministek – jen doufám, že to neskončí zavedením nějakých kvót.)

Jistě vás napadne otázka, kdo tedy vlastně obvykle lže, zda muži nebo ženy. Na konci našeho skvělého sexuálního dotazníku jsme se respondentů zeptali, kolik otázek odpověděli podle pravdy. Průměrná odpověď byla 95 %. Když jsme vzali v úvahu pouze tu polovinu respondentů, kteří uváděli největší procento pravdivých odpovědí, byla shoda ve výpovědích mužů a žen ještě lepší, 5,4 partnerů u žen a 5,6 u mužů. Když jsme naopak vzali v úvahu pouze tu polovinu respondentů, kteří údajně odpověděli nejméně otázek podle pravdy, byl průměrný počet partnerů u žen pouze 4,8, zatímco u mužů to bylo 5,2. Zdá se, že si v našem souboru ubírají partnery jak ženy, tak muži, přičemž ženy tak činí asi o trochu více. A kdo lže nejméně? Z našich výsledků se zdá, že to nejsou lidé, kteří uvedli, že odpověděli 100 % otázek podle pravdy, ale ti, kteří jich údajně podle pravdy odpověděli 99 %. To docela dává smysl, ne?

Dlouhý dotazník o sexualitě i řada dotazníků poněkud kratších (vhodných pro pokusné králíky-začátečníky) stále běží a stále se těšíme na další pravdomluvné respondenty. Odkazy na ně naleznete zde http://1url.cz/U8pU.

Jaroslav Flegr

Jaroslav Flegr

Jaroslav Flegr

Ve svém blogu budu nejspíš psát o čemkoli, co mne bude momentálně připadat zajímavé. Samozřejmě pouze za předpokladu, že budu mít pocit, že mám k danému předmětu co říct.

Jsem biolog, profesor na Přírodovědecké Fakultě UK v Praze. Když zrovna nepřednáším nebo nezkouším studenty tak se zabývám evoluční biologií, evoluční parazitologií a evoluční psychologií a hledáním ztracených předmětů v nepořádku na svém stole. Mým hlavním koníčkem  je moje práce (což je, přiznávám, pro mě i mé okolí poněkud vysilující). Rád se ploužím přírodou (Ďábličák stačí, Balkán je lepší) a fotografuji co mi vleze před objektiv. Na poli vědy i v běžném životě jsem postupně učinil řadu objevů; vzhledem ke své mizerné paměti mnohé z nich i opakovaně.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora