Flegrova protiteroristická reforma

neděle 27. březen 2016 13:17

Tak jsem zase minulý týden přemýšlel, jak by se teroristům dalo znechutit to jejich otravné teroristování. Izraelskou metodu automatického bourání domů příbuzných teroristy, by se ve změkčilé Evropě asi prosadit nepodařilo. Navíc možnost vyřídit si takto ze záhrobí účty s rodiči, kteří zcela bezcitně nechali svého chudáka syna pobíhat po světě se dva roky starým modelem smartphonu, by mohli někteří k smrti rozhněvaní mladí muži považovat za vítaný  bonus. Znamená to však, že musíme složit ruce v klín a jen nevěřícně sledovat, jak kolem nám naši drazí populističtí politici se souhlasem jimi samými vystrašeného davu pomalu ale jistě budují policejní stát? A třeba nikoli. 

Existuje něco, co by teroristu natolik naštvalo, že by si raději našel jiného koníčka?  Co třeba zařídit, aby každý násilně zmařený život byl vyvážen minimálně stovkou životů zachráněných? Řekněme si to narovinu – Evropa je ve velkém maléru. Její obyvatelé se rozhodli spáchat demografickou sebevraždu – přestalo je totiž bavit se rozmnožovat. Počet dětí připadajících v průměru na jednu ženu už dávno klesl hluboko pod dvě (kolísá z roku na rok mezi 1,5-1,6 v EU a mezi 1,2-1,5 v ČR). Přitom aby počet obyvatelstva neklesal, je potřeba, aby ženy měly v průměru alespoň 2,11 děti. Váleční uprchlíci nás v tomto směru nespasí. I kdybychom přijímali automaticky všechny uprchlíky ze všech zemí, kde zuří či doutná válka, bylo by to stále málo. O něco nadějnější by mohli být klimatičtí uprchlíci. Jestliže se zemím bývalého východního bloku podaří ve jménu hájení národních zájmů torpedovat už tak vlažné snahy o zastavení globálního oteplování, dočkáme se do konce století takového přílivu uprchlíků, že se o něm evropským náckům nezdálo ani v těch nejhorších snech, ze kterých se budí s výkřiky nelíčeného děsu na mokrém prostěradle – u těch odvážnějších je prostěradlo jen zmáčené studeným potem.  Je ovšem otázkou, co za takové situace zůstane z evropské identity (nejspíš nic).

Z této šlamastiky by nám však mohli nedobrovolně pomoci naši drazí teroristi. Náš vztek a chuť se pomstít by se totiž dala přetavit v ledacos pozitivního. Zavraždili jste 130 Pařížanů? Ok, tak my si konečně pořídíme to druhé (třetí, čtvrté) dítě, se kterým jsme zatím váhali a na které by možná ani nedošlo. Kdyby se k tomu odhodlala každá desetitisící rodina, batolilo by se za rok jen ve státech Evropské Unie o 50 tisíc Evropanů víc. Nemůžete či nechcete se sami množit? Nevadí. Tak si zkraťte pracovní úvazek a dvakrát do týdne pohlídejte na celý den mladým potomka, ať mohou načerpat sílu a odvahu do dalšího množení. Ani to nejde? Tak si předplaťte fitko, nebo se konečně doopravdy odhodlejte přestat kouřit (to ovšem znamená, že se svěříte do rukou adiktologa – bez odborné pomoci se totiž závislosti na patrně nejnávykovější droze téměř nikdo nezbaví). Opět platí, že když každý stý Evropan jen trochu zlepší svou životosprávu, na celoevropské mortalitě a tedy na rychlosti poklesu velikosti evropské populace se to projeví docela výrazně. Cvičíte a nekouříte? Tak se ještě zaregistrujte se mezi dárce kostní dřeně, a svým příbuzným výslovně sdělte, že po své smrti souhlasíte s odběrem orgánů pro účely transplantací. V autě si zapněte omezovač rychlosti, naučte se důsledně před jízdou vypínat mobil a rodině pořiďte světlé bundy s výraznými odrazovými prvky. Jo, a příští auto si pořiďte co nejbezpečnější a v barvě, která je na dálku co nejlépe vidět. Na všechny bicykly v domácnosti dejte pořádná světla, omezte zbytečné jízdy autem a pořiďte si co nejekologičtější kotel na vytápění. A taky vysekejte obecní křoví v nepřehledné zatáčce a potom promluvte se sousedem, ať už neparkuje dodávku těsně před přechodem pro chodce. Opět platí, že když cokoli z toho zkusí pár procent z půl miliardy Evropanů pokaždé, když nějaký terorista udeří, bude smrt kterékoli oběti vykoupena životy stovek a možná tisíců zachráněných.

Je mi jasné, že třeba takový typický ajťák toho pro záchranu životů nejspíš moc neudělá (snad že by si pod touto záminkou pořídil modernější a ekologičtější procesor či grafickou kartu).  Nechci si ani představit, co už by se muselo stát, aby si třeba dal k obědu místo svých oblíbených čokoládových tyčinek s kolou něco normálního, nebo dokonce tu a tam vstal ze židle a obešel městský blok. I když… Co třeba vytvořit webovskou stránku, na které by si mohli ostatní registrovat své protiteroristické akce a která by tyto akce automaticky přepočítávala na zachráněné životy? Bolest příbuzných obětí by nejspíš alespoň trochu zmírnilo vědomí, že jejich blízcí nezemřeli zbytečně, protože díky nim byly zachráněny stovky či tisíce jiných životů. A většina teroristů by časem popukala vzteky a bylo by posekáno.  

Jaroslav Flegr

Jaroslav Flegr

Jaroslav Flegr

Ve svém blogu budu nejspíš psát o čemkoli, co mne bude momentálně připadat zajímavé. Samozřejmě pouze za předpokladu, že budu mít pocit, že mám k danému předmětu co říct.

Jsem biolog, profesor na Přírodovědecké Fakultě UK v Praze. Když zrovna nepřednáším nebo nezkouším studenty tak se zabývám evoluční biologií, evoluční parazitologií a evoluční psychologií a hledáním ztracených předmětů v nepořádku na svém stole. Mým hlavním koníčkem  je moje práce (což je, přiznávám, pro mě i mé okolí poněkud vysilující). Rád se ploužím přírodou (Ďábličák stačí, Balkán je lepší) a fotografuji co mi vleze před objektiv. Na poli vědy i v běžném životě jsem postupně učinil řadu objevů; vzhledem ke své mizerné paměti mnohé z nich i opakovaně.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora